*FUN SITES*

Ahojik potřebujete referáty????a nebo jste dostali na rychlo vypracovat slohovku????

Tady určitě najdete to co potřebujete.....................:-)

Babička 

I. Babička dostala dopis od nejstaršího dcery Terezky, ve kterém ji žádala, aby se k nim odstěhovala. Babička se nemohla rozhodnout. Chtěla vidět vnoučata, ale nemohla se rozloučit s chaloupkou, ve které již tak dlouho žila. Nakonec se rozhodla, že se odstěhuje ke své dceři. Děti se na babičku moc těšily. Když konečně přijela, všechna vnoučata se kolem ní seskupila a stále si ji prohlížela. Babička se s dětmi velmi brzy spřátelila - ještě ten večer si s nimi rozuměla tak, jako by tam žila od nepaměti.
II. Ráno babička nakrmila psy, kočky a ostatní zvířata. Potom probudila vnoučata a šla s nimi na procházku. Cestou potkali Viktorku a vypravovali si o ní. K večeru si všichni sedli na lavičku před domem a babička vypravovala dětem o hvězdách. Potom dala spát vnoučata, nakrmila zvířata a kolem deseti hodin šla spát.
III. V létě babička chodila s vnoučaty se koupat ke splavu, nebo si s nimi sedala na břeh, kde si děti mohly namáčet nohy ve vodě. Děti si utrhly každý proutek a pouštěly je po vodě. Barunka se babičky ptá, kam proutek dopluje a babička ochotně odpovídá. Jednou přijdou na visitu dvě paničky. Babička je přivítá chlebem a solí, ale ty nad tím ohrnují nos. Když Terezka paničkám vysvětlí, že babička neví, jak se vítá tato návštěva, babička se na ni rozlobí a už nikdy nebudou mezi těmito ženami dobré vztahy.
IV. V neděli chodila babička do kostela a děti s rodiči chodily na hrubou a nebo šli babičce naproti. Děti již zdálky na babičku volaly a když k ní přiběhly, stále ji prosily, aby jim něco dobrého dala. Když přišli všichni domů, šlo zase všechno po staru. Někdy chodila vnoučata s babičkou k mlynářovým. Vnoučata šla za stodolu a tam si s dětmi Kudrnovic hrála různé hry. Jednou přišla Mančinka Mlynářová do Kudrnovic a libovala si, jak ji ten zajíček chutnal. Nakonec se však mlynářka od Cilky dozvěděla, že to byla kočka a moc se zlobila. K večeru babička sousedům vypravovala, jak tolar od samého Císaře Josefa dostala. Všichni si pak babičky tím více vážili.
V. Babička se rozhodla, že půjde s vnoučaty na přástvu k myslivcům. Cestou vypravovala dětem o dávných hradech a o dcerce Turyňské, která byla hluchá i němá. Při cestě z hradu na pastvu se ztratila. Po dlouhé době hledání se děvče rozplakalo a ze zoufalství nevědělo, co by dělalo. Tu vidělo studánku a napilo se z ní. Pak zjistilo, že slyší a že není němé. V altánku se babička setkala s kněžnou. Ta ji pozve na zámek. Všichni se odeberou dále do myslivny. Tam jsou pěkně přivítáni a myslivec jim začne vyprávět o Viktorce.
VI. Viktorka byla sedlákovic dcera a ze Žernova. Protože byla pěkná, mnoho chlapců se za ní pořád otáčelo. Ale Viktorka je odmítala. Jednou chodili přes vesnici vojáci. Jeden se na Viktorku stále díval. Ta ho pak stále viděla před sebou. Nemohla spát a kudy chodila, všude viděla jeho obličej. Když vojáci odešli, Viktorka utekla do lesa a zbláznila se. Při bouři se ukryla pod rozložitou korunu stromů. Do stromu uhodil blesk, který Viktorku zabil.
VII. Hned ráno se babička vypravila s vnoučaty do zámku. Když tam přišli, nestačili se divit krásnému nábytku, překrásným obrazům, kobercům a stěnám. Kněžna je všechny mile přivítala a poslala děti s komtesou si hrát do vedlejšího pokoje. Sama se s babičkou posadila a přála si, aby jí babička vypravovala. Babička se nedala dlouho pobízet a začala vypravovat o svém mládí: Žila se svým mužem Jiřím v Nise. Jiří dostal v boji z Prusy kulku do těla a po dlouhé nemoci zemřel. Babička zůstala se svými třemi dětmi sama v cizí zemi. Stýskalo se jí po domově, a tak se jednou rozhodla, že půjde do Čech. Po dlouhé chůzi se dostala do vesnice, kde žili její rodiče. Vešla do světnice, kde ji uvítali matka s otcem. Když babička dovyprávěla, všichni se nasnídali, babička se rozloučila s kněžnou a komtesou a odešla s dětmi domů.
VIII. Jednou zase šla babička s dětmi na panskou louku pro kvítí na svátek Božího těla. Adélka a chlapci pozorovali berušky a mravence a Barunka s babičkou trhali kvítí. Tu na louku přijela na koni komtesa Hortensie. Ta jim vypravuje o své zemi Itálii. Když měla Barunka s babičkou plné klíny kvítí, odebrali se všichni domů. Druhý den vystrojená děvčata, chlapci, babička, rodiče a ostatní jedou na svátek Božího těla. Na mši se setkají s komtesou a při cestě domů babička vypravuje o pánu, který skládal básně, jimž nikdo nerozuměl.
IX. Rodina Proškovic se připravovala na otcův svátek. Vily se věnce a pekly koláče. Večer se šla babička podívat na stráň, zdali v peci vyhaslo. Když se vracela zpět, spatřila v dálce postavu zahalenou v plachetce. Tu si babička vzpomněla na Jiřího. Druhý den ráno potkala Kristlu, která jí vypravovala o Taliánovi. Potom šla Kristla s babičkou do Starého Bělidla, kde už bylo vše připraveno k otcovu svátku. Když otec přijel, všichni se vítali se slzami v očích. Do Starého Bělidla se přijela podívat také kněžna s komtesou.
X. Jednou do roku chodila babička, Kristla, Mančinka, panímáma a Barunka na Svatoňovskou pouť. Společně s ostatními chudými lidmi se zastavovali u každého kříže a tam se pomodlili. Večer přišli do městečka, kde dostali chléb, sůl a nocleh. Ráno se nakupovalo na pouti. Byly to maličkosti, které připomínaly tuto pouť. Pak se poutníci ubírali domů. Svatoňovská pouť byla obyvatelům malého údolíčka vzácnou událostí a to tak znamenitou, že se na ni vzpomínalo čtrnáct dní.

BroučciPrvní pohádková knížka českého spisovatele a evangelického faráře Jana Karafiáta byla vydaná v roce 1876 jeho vlastním nákladem – za finanční podpory jeho mecenášky lady Jane Beaukenen, se kterou se seznámil v době, kdy byl domácím učitelem ve skotském Edinburgu. Kniha byla od té doby přeložena do mnoha světových jazyků a jen u nás se dočkala v roce 1994 87. vydání, nadto byla zhudebněna a byla podkladem pro televizní a rozhlasovou tvorbu.
Karafiát vydal knihu v době, kdy začal působit jako evangelický farář na Valašsku.

Kniha pojednává o rodině svatojánským broučků – mamince, tatínkovi a Broučkovi, který byl ale neposlušný – neposlouchal, co mu maminka, tatínek a Janinka říkají. Své neposlušnosti se nezbavil ani v dospělosti, i když na ni mnohokrát doplatil. Broučci žili v souladu s přírodou a Biblí. Před jídlem se modlili, konali dobro a věřili, že vše, co je čeká, je z rukou Božích.
Nejmoudřejší postavou je Janinka – stará panna, která se nevdala proto, že si o ni žádný brouček nepřišel říct. Postava Janinky podle jména a svého charakteru odpovídá lady Beaukenen, která byla po celý život přítelkyní a, jak už bylo napsáno, mecenáškou Karafiáta.
Jakmile se Brouček narodil, již ho zajímalo jen létání a nemohl se dočkat dne, kdy poletí s tatínkem a kmotříčkem poprvé svítit lidem. Den pro broučky začínal západem slunce, to maminka připravila snídani, tatínek s Broučkem se nasnídali a letěli s kmotříčkem svítit. Takto svítili celou noc a jakmile kohout zakokrhal, přiletěli domů, dali si večeři a s prvními paprsky slunce šli spát.
Brouček nelítal tam co tatínek, zajímal ho dům, kde bydlela paní s kučeravými vlasy se svými syny Frédou a Pavlíčkem a holčičkou Elou. Pavlíček byl darebný jako Brouček a jednou se stalo, že po Broučkovi hodil klobouk a utrhl mu křídlo. Brouček byl velmi nemocný, ošetřovala ho Janinka a dlouho musel čekat, než mu křídlo znovu naroste.
Před příchodem zimy broučci zabednili chaloupku a celou zimu si topili dřevem, aby nezmrzli.
Příští jaro byl už Brouček zdravý, mohl letět s tatínkem a kmotříčkem, ale Fréda již byl velký, byl vojákem, i ostatní děti vyrostly. Brouček se již o ně nestaral, měl jiné starosti, zamiloval se do berušky z křoví. Za beruškou ale chodil jiný Verunek, ten si na Broučka počkal a zbil ho. A Brouček byl zase nemocný, styděl se, že opět neposlechl, tak zalhal, že si zranil nohu o kořen. Janinka mu nohu opět vyléčila a na podzim, když opět vylétl a letěl za beruškou, zjistil, že má svatbu s Verunkem. Moc plakal a přiznal se, že s nemocnou nohou lhal. Janinka usoudila, že je čas, aby se Brouček oženil.
A opět byla zima a po zimě jaro a Brouček si šel říct ke kmotříčkovi o jeho Berušku. Ale kmotříček mu ji nechtěl dát, protože Brouček neposlouchá a Beruška by se s ním neměla dobře. Broučkovi to bylo líto a sliboval, že už poslouchat bude. Když se i Berušce líbil, byla svatba. Do rodiny však přišla Smrt a nejprve zemřela maminka, která již delší dobu byla nemocná, potom žluna sezobla kmotříčka, potom zemřel i tatínek.
Opět po zimě přišlo jaro a Brouček viděl, že ten Verunek, co ho zbil, chodí již s malým synáčkem, bylo mu to líto a vinu sváděl na berušku. Ta plakala a zase to musela být Janinka, která Broučkovi vyčinila. To se Brouček moc styděl a již nikdy nezlobil. Postupně se Broučkovi a Berušce narodilo 7 broučků a 3 berušky. Jedna beruška byla nemocná, měla chromou nožičku a ostatní sourozenci ji nosili. Mladí se seznámili s mladými od Verunků a vzájemně se zvali na návštěvy a nosili si dárky – např. fíky nebo med.
Po další zimě vylétl Brouček se svými sedmi syny poprvé svítit lidem a viděli kostel a kázání Pavlíčka, který říkal, že jako malý měl sen, jak poranil Broučka a maminka mu říkala, že neudělal dobře, že nyní nedostane milosrdenství. Když se vzbudil, zjistil, že to sen nebyl. Brouček si také na to vzpomněl a moc plakal. Když za nějakou dobu zase letěli kolem toho domu, viděli svatbu Elinky.
Před příchodem zimy bylo již s Janinkou zle, citila, že přichází její konec a se všemi se rozloučila.
Přišla zima, byla moc krutá a dlouhá a jakmile se ukázalo jaro, pod domečkem broučků se objevilo 12 chudobek.